Xenovenin, toxin z jedu ohňového mravence Solenopsis xenovenenum
Jiří Patočka
Ohňoví či ohniví mravenci
(Solenopsis, angl. fire ants) jsou
tropičtí mravenci žijící v deštných pralesích střední a jižní Ameriky. Jsou
neobyčejně agresivní a to i vůči lidem a velmi bolestivě koušou a bodají.
Zejména bodnutí žihadlem je velmi nepříjemné a pálí jak oheň několik dnů, což
jim vysloužilo jejich jméno. Dlouho žili jen v deštných pralesích, ale
v současné době jsme svědky jejich rychlého šíření do mnoha oblastí světa.
V severní Americe, v Africe, v Tichomoří i jinde. Všude kde se
usadí, jsou katastrofou pro druhovou pestrost živočichů, zejména členovců. Jsou
omnivorní a sežerou na co přijdou (Mihulka 2005).
Články vlastní: Cellocidin, jednoduché acetylenové antibiotikum aktinomycet
Cellocidin, jednoduché acetylenové antibiotikum
aktinomycet
Jiří Patočka
Cellocidin,
diamid kyseliny acetylendikarboxylové (CAS RN 543-21-5), je přírodní
acetylenická látka (Suzuki a Okuma 1858) izolovaná z aktinomycety Streptomyces chibaensis, nalezené v roce
1958 v půde v okolí Japonského města Chiba (Suzuki et al. 1958). Je to
krystalická látka s b.t. 216-218
°C, těžko rozpustná ve vodě, methanonolu, ethanolu,
acetonu. chloroformu a ledové kyselině octové. Látka je stabilní v neutrálním a
kyselém prostředí a nerozkládá se ani při 10 min zahřátí na 100 °C. Rychle se však rozkládá
v alkalickém prostředí. Látka je produkována kmenem S. chibaensis SF-536 a má antibiotické
vlastnosti (Jones et al. 1973). Jako antibiotikum je známa též pod označením
lenamycin nebo renamycin. Jedná se o velmi jednoduchou látku, která je
synteticky snadno dostupná (Bohlman et al. 1962)
Sphinxolidy jsou přírodní produkty
isolované nejprve z blíže neidentfikovaného mořského nahožábrého plže (Nudibranchia) (Guella et al. 1989) a
později z mořské houby Neosiphonia
superstes z oblasti Nové Kaledonie (D'Auria et al. 1993). Tvoří skupinu
26-členných makrolidů, příbuznou tolytoxinu (Carmeli et al. 1990) a
scytophycinům (Zhang et al. 1997) z cyanobakterií Scytonema, např. Scytonema ocellatum (Patterson a Bolis
1994). V současné době je známo sedm různých sphinxolidů (A, B, C, D, E, F a
G). Navzájem se liší pouze v substituentech R1 a R2,
které představují H, -CH3 nebo OCH3. Všechny látky jsou
blízce příbuzné reidispongiolidům (Allingham et al. 2005), izolovaným z mořské
houby Reidiospongia coerulea
(Paterson et al. 2008).
Talovín zimní (Eranthis hyemalis L.) je půvabná, zářivě
žlutá květina, která patří mezi první posly probouzejícího se jara. Tato
drobná, 6 až 10 cm
vysoká rostlina, kvete v únoru až březnu. Miskovité květy rostou na krátkých
stopkách a bývají 3 až 4 cm
široké. Jsou složeny pouze z kališních lístků a podpírá je mnohodílný zelený
listen. Rostlina je původem z jižní Evropy, ale setkat se s ní můžeme i na
našich zahrádkách.
Články vlastní: Destruxiny: cyklohexadepsipeptidy entomopatogenních hub
Entomopatogenní houby jsou
v poslední době velmi studovanou skupinou mikroorganismů. Protože jsou
schopny vyvolat onemocnění hmyzu, jsou studovány zejména jako vhodní přirození
nepřátelé škodlivého hmyzu. Prakticky každý druh hmyzu je napadán nějakým
druhem mikroskopické entomopatogenní houby, proto boj se škodlivým hmyzem může
být velmi selektivní, zaměřený pouze na cílovou skupinu, aniž by byli postižení
jedinci jiného druhu. Taková biologickáochrana je velmi účinná a ekologická, proto je vhodné ji aplikovat např.
v chráněných oblastech a ekologicky cenných lokalitách.
Nutričně toxikologická rizika mořských ryb a mořských živočichů
Japonenyny a další organohalogeny z červených mořských
řas Laurencia sp., aneb jak se na
produkci organohalogenových emisí podílí příroda a jak člověk
Jiří Patočka
Japonenyny jsou bromované acetogeniny izolované z červené mořské řasy Laurencia japonensis (Takahashi et al. 1999), Ve své molekule obsahují originální skelet 2,7-dioxabicyclo [4.3.0] nonanu, jednu trojnou vazbu a dva atomy bromu. Rudé řasy Laurencia sp. jsou bohatým zdrojem nejrůznějších halogenovaných sekundárních metabolitů (Gonzáles et al. 1983; Norte et al. 1989; Öztunç et al. 1991; Aydoğmuº et al. 2004). Byly z nich již izolovány některé další zajímavé látky, např. laurencianol (Caccamese et al. 1982), chinzallen (Suzuki et al. 2005), antibakteriálně účinný lembyn-A (Vairappan et al. 2001), laurencin (Suzuki et al. 2009), obtusenol (Imre et al. 1981), scanlonenyn (Suzuki et al. 1997) a další a další.
Články vlastní: Berkelová kyselina, sekundární metabolit extremofilní mikromycety
Kyselina
berkelová je příkladem sekundárního metabolitu extremofilního mikroorganismu
(Stierle et al. 2007). Mnohé organismy žijí v extrémních podmínkách
(extremofilové), které jsou pro ostatní organismy neslučitelné ze životem
(Patočka 2009). Extremofilní organismus je ten, který prospívá v extrémních
podmínkách. Na Zemi žije řada organismů, kteří si v ničem nezadají
s mimozemšťany v sci-fi. Tolerují prostředí pro ostatní tvory smrtelně
nebezpečná. Žijí v roztocích jedovatých chemikálií, kyselin a hydroxidů,
v jaderných reaktorech či enormních teplotách. Žijí na stejné planetě jako
my a přesto jsou nám tak cizí, že nad nimi rozum zůstává stát. Takovým
extremofilem je i dosud blíže nedefinovaná slizovitá mikromyceta Penicillium, vegetující v jezeře, které
vzniklo zatopením opuštěného povrchového dolu na měď. Toto jezero zvané
Berkeley Pit Lake v americké Montaně, je největším jedovatým jezerem na světě (1,6 km, hloubka 270 m). Jedná se o pozůstatek
měděného dolu (1955 až 1982). Jeho voda je kyselá (pH = 2,5), s vysokým obsahem
mědi (187 ppm), arsenu, kadmia a zinku.
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
.
