Altemicidin, přírodní sulfonamid

Jiří Patočka

     Když Institut mikrobilální chemie v Tokyu zahájil svůj výzkum insekticidních a akaricidních antibiotik, izoloval z z tisíců mořských vzorků celkem 200 druhů aktinomycet a jedna z nich produkovala látku neobvyklé struktury, která byla nazvána altemicidin (Takahashi et al. 1989a). Nový, do té doby neznámý druh aktinomycety byl izolován ze vzorku mořského bahna, pocházejícího z oblasti Gamo, v japonské prefektuře Miyagi a byl identifikován jako Streptomyces sioyaensis SA-1758. Altemicidin byl izolován pomocí gelové chromatografie a jeho struktura byla určena z hmotových spekter. Jedná se o monoterpenický alkaloid s chemickou strukturou (1R,2S,3aR,7aS)-4-karbamoyl-2-hydroxy-6-methyl-1-(sulfamoylacetamido)-2,3,3a,6, 7,7a-hexahydro-6-azaindene-1-karboxylové kyseliny (Takahashi et al. 1989b; Takahashi et al. 1991). struktura byla potvrzena totální syntézou (Kende et al. 1995). Altemicidin obsahuje ve své molekule atom síry (Wrobel a Wojtasiewicz 1985) a po chemické stránce patří mezi sulfonamidy.

Epoxychinoly, potenciální kancerostatika

Jiří Patočka

     Epoxychinoly (epoxyquinols) A a B jsou cyklické pentaketidy, které byly identifikovány japonskými autory jako sekundární metabolity blíže neidentifikované plísně (Kakeya et al. 2002a, 2002b). Jejich vysoce funkcionalizovaná struknuta byla určena z hmotnostních spekter a byla potvrzena totální syntézou (Shoji et al. 2002).

Frenolicin B

Jiří Patočka

     Frenolicin B je pyrononaftochinonový lakton, který byl izolován z půdního mikroorganismu Streptomyces roseofulvus strain No. AM-3867 (Iwai et al. 1978). Svou strukturou (3a.,5,11b.)–3,3a,5,11b-tetrahydro-7-hydroxy-5-propyl-2H-furo[3,2-b]nafto[2,3-d]pyran-2,6,11-trion) patří látka mezi polyketidy (Ellestad et al. 1968) a svými biologickými vlastnostmi mezi antibiotika (Kossor et al. 2001).

Fosalacin

Jiří Patočka

     Fosalacin (phosalacine) je sekundární metabolit aktinomycety Kitasatosporia phosalacinea (Streptomyces phosalacineus), který byl z plísně izolován v podobě bílého amorfního a ve vodě rozpustného prášku profesorem Satohi Omurou a jeho spolupracovníky v roce 1984 (Omura et al. 1984b). Objev této látky byl výsledkem hledání antimetabolitů L-glutaminu. Látka ve své molekule obsahuje kromě tří atomů dusíku také jeden atom fosforu a je tedy organickou sloučeninou fosforu.

Kuřátka (Ramaria sp.) – toxikologicky neprozkoumané houby

Jiří Patočka

    Kuřátka (Ramaria sp.) patří mezi vyšší stopkovýtrusé nelupenaté houby. V Evropě je známo několik stovek druhů z několika desítek rodů kuřátkovitých hub. Jejich plodnice mají různé tvary, barvy a velikosti. Často připomínají mořské korály a v anglicky mluvících zemích jsou známy jako "coral mushrooms". U nás bylo až dosud nalezeno několik desítek druhů, ale nové se stále objevují. Kuřátka lze nalézt v jehličnatých i listnatých lesích. Některé druhy rostou na zbytcích dřev, které pomáhají rozkládat, jiné rostou v mykorhize s dřevinami. Na severozápadě USA jsou kuřátka významnými mykorhizními symbionty jehličnanů (Nouhra et al. 2005; Dunham et al. 2007). Některá kuřátka rostou v mykorhize s travinami, mechy, bylinami nebo dokonce s řasami, jako např. tužnatka slizká (Lentaria mucida), která roste na tlejících kmenech mohutných smrků, buků a jedlí (Jindřich 2005). Existuje mnoho druhů žlutě, oranžově a bledě zbarvených kuřátek, které jsou navzájem jen obtížně rozlišitelné. Některé druhy jsou jedlé, jiné nejedlé nebo jedovaté. Obecně se ale sběr kuřátek nedoporučuje, i když v literatuře o houbách jsou některé druhy uváděny jako jedlé a chutné. Až na své výpravě do lesa nějaké kuřátko uvidíte, pokochejte se pohledem na ně, vyfoťte si je, ale do košíku ke kozákům, hřibům a holubinkám je nedávejte. Nechte je v lese. Pokud bude vaše fotka zdařilá, můžete mi ji poslat. Časem z ní možná vznikne na serveru TOXICOLOGY  "fotogalerie kuřátek", podobně jako vznikla "fotogalerie ploštic" (http://toxicology.emtrading.cz/modules.php?name=coppermine&file=thumbnails&album=4).

Gigantecin

Jiří Patočka

     V rostlinách čeledi Annonaceae (láhevníkovité) lze nalézt početnou sbírku vysoce biologicky aktivních metabolitů C35 – C37 mastných kyselin. Jedná se o velkou skupinu strukturně velmi rozličných přírodních látek, jejichž původ lze najít v acetátu (acetylkoenzym A) a ujal se pro ně název acetogeniny. Mnohé z nich mají schopnost vyvolat depleci ATP přes inhibici komplexu I (NADH ubichinon-oxidoreduktáza) v mitochodriích hmyzu a savců a inhibovat NADH-oxidázu plasmatických membrán rakovinných buněk. Takovou látkou s extrémně silným cytotoxickým účinkem na lidské rakovinné buňky je také gigantecin, acetogenin izolovaný poprvé z etanolického extraktu kůry Goniothalamus giganteus (Alkofahi et al. 1990). Jeho bohatým zdrojem je Annona coriacea, strom původem z Brazílie.

Pozor na muchomůrku tygrovanou!

Jiří Patočka

     Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) nebo též muchomůrka panterová či muchomůrka tygrovitá, je prudce jedovatá houba z čeledi štítovkovitých (Plutaceae). Muchomůrka tygrovaná je velmi podobná jedlé muchomůrce šedivce (Amanita spissa) a poměrně častá je i záměna za rovněž jedlou muchomůrku růžovku (Amanita rubescens). Často dochází k záměně u mladých plodnic, kde rozlišovací znaky nejsou tak zjevné. Muchomůrka tygrovaná roste poměrně hojně v listnatých i jehličnatých lesích, i když není tak hojná jako muchomůrka červená (Amanita muscarina). Často se dá také najít v parcích, podél cest nebo na hrázích rybníků. Nejčastěji roste pod duby, lípami nebo borovicemi.

Alazopeptin

Jiří Patočka

      Alazopeptin je po chemické stránce zajímavá látka, která byla izolována z půdní Streptomycety (De Voe et al. 1957). Přestože látka má antibiotické a protirakovinné účinky (Patterson et al. 1965; Hata et al. 1973), nebyla ji zatím věnována větší pozornost.

Jak rychle roste žampion polní?

Jiří Patočka

      Žampión polní (Agaricus campester) nebo též pečárka polní je houba z čeledi pečárkovitých (Agaricaceae), která roste na polích, lukách a pastvinách, a to zejména tam, kde je půda dobře prohnojena pasoucím se dobytkem. Objevuje se zpravidla ve skupinách nebo kruzích, hlavně po vydatnějších deštích, od května do října, nejvíce v červenci a srpnu. Roste poměrně rychle, jak je vidět z přiložených fotografií.